Náš příběh nezačal romantickým západem slunce, ale spíše půlnočním chaosem. Přistáli jsme ve 23:00 a rovnou se vrhli do nočního hlavního města. Prohlídka měla své kouzlo, i když pokus o dobytí zavřených hradeb nevyšel. Tak jsme si dopřáli alespoň „buržoazní“ víno na náměstí a vyrazili pěšky po trase autobusu, dokud nás to nepřestalo bavit. První hledání noclehu bylo velmi krátké – vyhnal nás bezdomovec. Druhé místo sice po ulehnutí „úplně nevonělo“, ale únava byla silnější, takže zvedat se nám už opravdu nechtělo.
Den 2: Lekce z řeckých jízdních řádů
Spali jsme asi dvě hodiny a vstali brzy, abychom stihli autobus. Ten nám ale ujel před nosem, protože jsme mysleli, že pojede později. Poučení pro příště: v Řecku nespoléhejte na Google Mapy. Po marné snaze pochopit systém řeckých jízdních řádů jsme ušli dalších 6 kilometrů pěšky do kavárny, kde nám ale taky nikdo neporadil. Po snídani u moře jsme se vrátili na zastávku k autobusu A12 z oficiálního webu. Jenže na ceduli psali jen linku 7. Zpanikařili jsme, nastoupili do sedmičky a vzápětí zjistili, že A12 tam normálně staví, jen měla zpoždění. Po cestě jsme se zoufale snažili zmáčknout tlačítko "stop", abychom vystoupili, ale nic se nedělo. Tak jsme to vzdali a nechali se odvézt úplně jinam.
Naštěstí nás osud zavál na jižní stranu nejvyššího vrcholu Korfu, do města Agios Markos, kde jsme se po výstupu na vrchol napojili na Corfu Trail. Cesta voněla šalvějí, ze stromovů jsme trhali mandarinky a pomeranče a užívali si výhledy na hlavní město a přistávající letadla. Na vrcholu nás čekal bizarní pohled – kostel či klášter, uprostřed kterého stál obrovský vysílač. Pizza a sklenička vína tu chutnaly královsky. Cestou dolů jsme potkali želvu, ve městě nakoupili víno, párky a nakládanou kukuřici a šli spát mezi zahrádky. Společnost nám dělaly roztomilé migrující žabičky. Bylo hezky, tak jsme spali pod širákem na místě, které mělo dokonce i pseudo botník/noční stolek.
Den 3: Kláštery, torpéda a komáří doupě
Ráno nás uprostřed balení stanu překvapila zahrádkářka. Skoro jsme jí omylem ukradli vodu, ale přežili jsme to a statečně vyrazili dál. Došli jsme do městečka (asi Agi Douli), kde jsme objevili výborný ořechový koláč a zjistili, že v Řecku dělají ledové Cappuccino Freddo. Během cesty jsme pochopili, že parkovat auto uprostřed turistické stezky je tu naprosto normální. Putovali jsme pod korunami obrovských starých stromů a narazili na kostel s torpédem. Na konci dne jsme se vykoupali v moři a večer strávili v taverně Marina. Pracovala tam slečna z ČR, takže jsme hezky pokecali a dostali panáka limoncella. Náš plán dojít na noc do jeskyně nevyšel, zdrželi jsme se a skončili na prvním možném místě za městem. Bohužel to bylo komáří doupě.
Den 4: Princezna a kočičí hotel
Plní sil a kousanců od komárů jsme se vyškrábali po oslí stezce na útes, kde jsme obdivovali místní horolezce. Po náročném výstupu jsme si ve vesničce dali ranní kafíčko, potkali fotogenického osla a nakrmili sebe i místní kočičku. Cestou k moři kolem spousty autovraků jsme narazili dokonce i na kočičí hotel. Zjistili jsme, že půlku trasy vlastně jdeme po Corfu Mountain Trail. Následovala koupačka, i když jedna naše princezna se koupat nechtěla, protože má moc jemné nožičky na místní kameny – museli jsme jí koupit boty do vody. Po večeři v restauraci nezbylo nic jiného, než zapadnout do křoví kousek za městem.
Den 5: Útěk do jeskyně
Ráno jsme se vyhrabali z křoví, ve vesnici si dali pistáciový zákusek s mega porcí medu, tradiční Cappuccino Freddo a vyrazili. Identifikovali jsme fíkovník a pomalu scházeli k útesům, kde byl klášter a schody na nudapláž. Dali jsme řeč s Američany a v nejbližším městě obdivovali zajímavé malby a domeček, který vypadal jako zahrada. Protože mělo v noci pršet, rozhodli jsme se přespat v jeskyni z mapy. Samozřejmě, že kvůli komárům jsme si stan postavili i přímo uvnitř té jeskyně.
Den 6: Matka všech oliv a hadi
Cesta olivovým sadem nás přivedla k Miteře – matce všech oliv. Byla tak obrovská, že jsme si u ní museli udělat fotku. Následoval nekonečný pochod po dlouhé pláži mezi mořem a lagunou. Hodně unavení jsme došli do města za lagunou, dali si večeři a šli spát kousek za město. Pán v restauraci nám dal cennou radu na dobrou noc: nechoďte do polí, jsou tam hadi.
Den 7: Pohostinnost na jihu
Nohy nás po dlouhé chůzi po rovině bolely víc než v kopcích, ale hrdinsky jsme pokračovali k cíli. Prošli jsme kolem místních močálů, potkali další migrující žabičky a skončili v hospodě na úplném jihu Korfu. Místní milý pán nám tam pořád nosil jídlo, i když jsme si žádné neobjednali. Na závěr dne nám s plnými břichy nezbylo nic jiného, než dojít k moři a rozložit stan.
Den 8: Pirátská rozlučka
Zbývalo už jen jediné – vrátit se do hlavního města a odletět. Dnes se nám konečně povedlo najít ten správný autobus! Prošli jsme si ještě jednou centrum a hradby, a pak se přesunuli do parku u letiště. Došli jsme až k přistávací dráze a koukali na letadla létající těsně nad hlavou. Při poslední koupačce jsme dokonce viděli pirátskou loď. Pak už jen večeře, víno a odlet domů.