Triglav z Krmy v říjnu: nahoru přes Planiku, dolů přes Malý Triglav

Dole zlaté modříny, nahoře holý bílý vápenec a na Kredarici chata bez chatařů. Takový byl pro nás Triglav v polovině října. Počasí nám přálo, celý den bylo jasno a krásně podzimně. Šli jsme ho za dva dny z údolí Krma jako okruh. Nahoru kolem Domu Planika a přes Triglavskou škrbinu, dolů přes Malý Triglav na Kredarici a druhý den ráno zpátky k autu.

Parkování a nástup

V Krmě se smí parkovat jen na vyznačených místech. My jsme nechali auto v zatáčce u napajedla na konci Zasipské planiny, zhruba ve 930 metrech. Další místa jsou u Kovinarske koči a úplně na konci údolí. Správa národního parku doporučuje odstavit auto už před vjezdem do údolí, v Kurji vasi v Zgornje Radovně. Spát v autě se v Triglavském národním parku nesmí.

Vyrazili jsme v 7:12, zrovna když slunce rozsvítilo hřebeny. První hodiny patří údolí. Les, štěrková cesta a pak louky Vrtača a Malo polje, kde modříny svítily do žluta. U pramene v Zgornje Krmě (1 600 m) jsme dobrali vodu a dali si pauzu. Kousek nad ním stojí pastýřská bouda Prgarca a tam údolí končí a začínají hory.

Konjsko sedlo, Planika a škrbina

Za Kuricí se cesta pořádně postaví a čeká tu krátký skalní stupeň, který za mokra pěkně klouže. Na Konjsko sedlo (2 020 m) jsme dorazili v 11:36, k Domu Planika (2 401 m) těsně před jednou. Planika zavírá koncem září, takže v říjnu s ní nepočítejte. Odtud vede Gorjanská cesta napříč karem Triglavski kot a sutí nahoru na Triglavskou škrbinu (2 655 m). A tady začíná ta pravá zábava. Skoby, lana, strmá skála a kamení, které shodí každý, kdo leze nad vámi. Slovinský horský svaz PZS ji vede jako velmi náročnou značenou cestu a z Planiky na vrchol uvádí 1 h 35 min. Nám to trvalo něco přes dvě hodiny a na vrcholu jsme stáli v 15:36.

Dolů na Kredarici

Sestupovali jsme klasikou přes Malý Triglav (2 738 m). Skála je tu vyleštěná tisíci bot, takže se vyplatí cvaknout se do lana, i když se cítíte jistě. Na Kredarici jsme byli v 17:10, zhruba hodinu před západem slunce. Hodinky za první den napočítaly 11,9 km, 2 017 metrů nahoru a 419 dolů a od auta k chatě deset hodin i se všemi pauzami.

Triglavski dom není od 5. října 2026 obsluhovaný, přespat se tam ale dá. Pustí vás meteorologové z tamní stanice a dostanete postel, jednorázové prostěradlo a deku. Pokoje se netopí, kuchyně je zavřená a rezervovat nejde. Jídlo si vyneste vlastní a odpadky zase sneste dolů. Voda je tu i v sezóně jen dešťová a je jí málo, takže si neste dost svojí.

Druhý den

Kvůli ránu na Kredarici se vyplatí tam nahoře spát. Nízké slunce na Triglavu a údolí ještě ve stínu. V 7:44 jsme vyrazili normálkou přes Kalvarii a pod Rží, v Zgornje Krmě se napojili na včerejší trasu a v 11:33 jsme seděli v autě. To dělá 9,7 km a 1 615 metrů klesání za necelé čtyři hodiny.

Podzim a co s sebou

Dny jsou krátké. Sedmnáctého října zapadalo slunce na Kredarici kolem 18:20 a po změně času 25. října je po něm už kolem páté. Čelovka je povinná výbava. Stačí jedna studená fronta s pár centimetry sněhu a na vrcholovou část budete potřebovat mačky a cepín. Než vyrazíte, mrkněte na stav cest na stanje-poti.pzs.si. Do batohu patří helma, sedák a ferratový set, teplé vrstvy, rukavice, mapa a dost jídla i vody, protože nahoře si teď nic nekoupíte.

Vrcholová část má na climbing.place vlastní stránku jako zajištěná cesta z Kredarice na Triglav.